Týden utekl jako voda, víkend je v půlce a já doháním gurmetí resty. V počítači se tísní materiál na jedenáct delikatesních (jak jinak:) článků, první z nich vám předkládám jako takové malé nezávazné zpestření pozdního sobotního odpoledne. Nakouknutí pod víčko skleničky s lehce nestandardním složením. Kdo to kdy viděl míchat cibuli s čokoládou :-)

Příprava reportáže ze Salon du Chocolat se protáhla. Úprava několika desítek fotek trvá déle, než bych si přál. Nicméně zkrátka nepřijdete. Připravil jsem pro vás drobnou ochutnávku cukrářského umění Madame Setsuko (japonská cukrářská firma se sídlem v Tokyu): Sametové miniválečky s podivnou barvou a nezvykle komponovanou chutí.  100% konopí FREE ;-)

Nedávno jsem vedl dlouhou debatu na téma role méněcenných potravinářských výrobků na současném trhu. Nechtěným výsledkem byl velmi nerozvážný nákup několika typů produktů s nižší než malou použitelností. Po procházce supermarketem zůstaly v sítích mé nekonečné zvědavosti dvě balení rostlinné šlehačky za cca 13 Kč kus. Všechno, co jsem s nimi prožil, najdete v následujícím servítky si neberoucím článku.

Poslední čistě alkoholický článek na Gurmetovi byl věnován testu 96% alkoholu. Doba postoupila, a je mou milou povinností vám přinést report z ochutnávky produktů firmy Žusy. Od „vysokovoltážních“ destilátů jsem sestoupil až k jemným likérům a medovině. A jak že se ochutnávalo? Kromě klasické, přímé „štamprdlové“ konzumace došlo na přípravu koktejlů, teplých nápojů a dokonce i úpravu pokrmů.

Kdo by jí neznal, žlutou perlivou královnu školních večírků, letních táborů a vesnických tancovaček. Její žádostivé bublinky neúnavně dráždily patra několika generací školáků, dělníků, úředníků i sportovců. Ať si oblékla normalizovanou průhlednou třetinku, udělala si pohodlí v komfortní sedmičce nebo podlehla kouzlu nekonečného prostoru plechového soudku, vždy byla dokonale žlutá a všemi oblíbená. Ach ta božská limonáda..

Po delší době jsem se cestou z Prahy zastavil v Pavlově u Hostivic a navštívil krámek s ruskými potravinami. Předmět jménem „Úvod do sušených ryb I.“ mám úspěšně absolvovaný, chladící pult s rybím bohatstvím jsem tedy nechal bez povšimnutí a zamířil rovnou k regálu s nápoji. Očima míjím vystavený monotónně „vodkovitý“ alkohol a zastavuji se až u dvoulitrové petlahve s nápisem KBAC. A já ho pro vás zakoupil, nafotil a ochutnal :-) Více v článku.

Na začátek dnešního článku jsem si nemohl odpustit malou parafrázi reklamy na nejmenovaný pánský deodorant. Pro mnoho z vás bude jistě olej ve spreji úplnou novinkou. Konečně na tom není nic špatného. Tuk ve spreji je totiž hlavně doménou velkých gastroprovozů. Navíc ve většině případů se jedná o produkty s „nongourmet“ nápněmi. Když se vám potom do ruky dostane sprej s panenským avokádovým olejem, sprejujete jednu pánev za druhou :-) Uff.. to je hroznej návyk!

Možná váháte nad tím, kam zařadit objekt na fotografii. Trošku vám pomůžu. Nejedná se o koláč, houbu ani dušenou medůzu. Monstrum na fotce je rozpečený sýr Gargantin. Francouzský klon jedinečného dezertního sýra Vacherin Mont d'Or. Specifikem této sýrové delikatesy je její „předkonzumační“ tepelná úprava. Kromě ochutnávky jsem Gargantin pečlivě prozkoumal objektivem fotoaparátu. Na vás je chopit se virtuální lžičky a ochutnat.

Je tomu cca týden, co vyšel jsem uveřejnil test másel a margarínů. V tom shonu jsem zapomněl na jednu velmi důležitou alternativu k zmíněným mléčnému tuku a olejům. Tím neznámým není nikdo jiný než obyčejné vepřové sádlo. Živočišný tuk se dlouhodobě pohybuje na okraji „gastronomické společnosti“. Já se na sádlo rozhodně přes prsty nekoukám, naopak. V situacích, kdy je namazané na čerstvém chlebu nebo se na něm smaží řízky, mu vzdávám tichý hold. Sádlu 3x zdar! :-)