Druhý ročník Prague Food Festivalu změnil adresu a opět o něco nakynul. Více restaurací, zajímavější doprovodný program a zázemí Žofína. To vše dohromady mělo za úkol zlákat co nejvíce gastromilců což se, dle mého odhadu, podařilo. Výsledný dojem z celé akce relativně pozitivní s několika „ale“. Více v kompletním článku.

Prague Food Festival 2008

Druhý ročník Prague Food Festivalu je historií a mě nezbývá než se na něj podívat očima středně náročného návštěvníka. Zdaleka ne vše bylo na jedničku, ale tak už to chodí. Společně s Ondřejem II. jsme prokonzumovali 90 Grandů s jediným účelem - ochutnat maximum a udělat si obrázek o stavu pražské top-gastronomie. Schválně říkám pražské, protože ve výběru nebyla ani jediná restaurace ze zbytku republiky. Já nevím, zapáchají mimopražským chefům nohy? No nic, nebudu pátrat po detailech.

Vysoká kuchařská pro každého

Cílem Prague Food Festivalu je zpřístupnit špičkovou gastronomii široké veřejnosti. Já bych PFF přirovnal k veletrhu vysoké kuchařské s cílem: Ukázat co umíme a doufat, že tím získáme nové zákazníky. Zda se to podaří je otázka. Stejně jako reálná profitovost celého projektu. A to jak z hlediska restaurací, tak pořadatele. Platba jídel pomocí kupónků (Grandů) v hodnotě 25 Kč je nejen velmi flexibilní, ale zároveň psychologicky snižuje výslednou cenu degustačních porcí na úroveň 1 – 10 G. Čímž se dostáváme k cenové hladině letošního ročníku.

Ceny, ceny, ceny

Musím říct, že výše cen pokrmů mě příjemně překvapila. Většina pokrmů se pohybovala v cenách 2 - 6 G, což si zaslouží pochvalu.

Žofín, jééé

Přesun z Kampy na Žofín byl „tahem na branku“. Lepší prostředí si představit nelze. Vzrostlé stromy, řeka, pohoda. Hlavní budova poskytovala nezbytné zázemí pro kuchařské týmy i horkem zmožené návštěvníky. Navíc zde probíhala „odborná“ část programu – semináře a degustace. Nezbývá mi než opět chválit.

Organizace obecně

Pavlovi Maurerovi a jeho realizačnímu týmu musím vyseknout poklonu. Po organizační stránce k PFF nemám jedinou výtku. Což ale neplatí o kvalitě podávaných pokrmů.

Doprovodný program

V rámci bohatého doprovodného programu bylo možné sledovat kuchařské exhibice známých šéfkuchařů. Například Andrea Accordi předváděl, jak připravit pravé „michelinovské“ risotto, Zdeněk Pohlreich z Café Imperial demonstroval heslo „v jednoduchosti je síla“ a například pánové Radek Chaloupka a Martin Matys z Ambiente školili přítomné obecenstvo ve zbožíznalství argentinské svíčkové (viz. foto). No a k tomu všemu bylo servírováno pekelně marketingovou cremou zdobené Nespresso.. zcela zdarma.

Vinný a nápojový servis

Nadšený jsem byl i z úrovně vinných stánků. Především megalomanského chrámu VinoDiVino. Až neuvěřitelně rychle zde plnili mé přání a na základě vcelku jednoznačných charakteristik nabízeli vína k ochutnání a následně k nákupu. Za 2 G jsem si, v rámci možností festivalového servisu, docela spokojeně pochutnával.

Jdeme degustovat

Než se pustím do popisu konkrétních jídel, tak musím předeslat, že opravdu intenzivních gastronomických zážitků jsem měl pomálu. Možná to bylo volbou podniků, možná ne. Stojím si za tvrzením, že tímto stánkařským stylem není možné poskytnout maximální kvalitu pokrmu. To má v některých případech dopad ve formě totálního „výmazu“ benefitu, který dělá dané jídlo výjimečné.

Chlazená hrášková polévka se šunkovou pěnou a letním lanýžem – 4 G

Začínáme u nabídky Hoffmeisteru. Chlazená hrášková polévka patří mezi několik světlých okamžiků z celého PFF. V její chuti bylo cosi pozitivně znepokojujícího (někdo to možná považoval za vadu), ale kombinace s šunkovou pěnou a plátkem lanýže fungovala na jedničku. Dekorativní „vyprážaná“ slanina na potlesk nebyla, nicméně její přítomnost chápu.

Glazírované králičí filé na mladé karotce a artyčokách s raviolkou, plněnou králičími játry - 8 G

Králičí maso bylo trochu tužší, ale ok. Zbytek slušný a raviola plněná králičími játry, to byla totální bomba! Poměr výkon cena u tohoto pokrmu pokulhával, na druhou stranu, obdržená poukázka na 50% slevu na konzumaci v hotelu Hoffmeister celou situaci více než uklidnila.

Pečené mušle sv. Jakuba s květákovým pyré, kaparovou omáčkou a kmínovou pěnou – 4 G

Fuj, fuj, fuj.. Gumová jakubka s texturou a chutí pryže. O omáčkách se radši ani nebudu zmiňovat. Zrovna tuto mušli je třeba upravovat a servírovat „on demand“. Pokud trčí 10 a možná i více minut na ohříváku, stává se nepoživatelnou. Pánové ze Sarah Bernhard, tohle byl propadák.

Zaječí paštička s hruškou a brusinkami – 3 G

Chuťový luxus made by U Lípy. Slušný kousek zaječí paštiky kouzelné chuti (žádné ušákFree náhražky) doplňovala brusinková „omáčka“ s decentním zázvorovým tuningem. U mě téměř číslo jedna z celého PFF.

Rybí polévka á la bouillabaisse – 3 G

Vcelku povedená variace na téma Bouillabaisse. V několika ohledech mi velmi připomínala francouzský originál. Takže na tuzemské poměru a i přes lehký LípaStyling, spokojenost. A aby ne, polévka došla tak rychle, že jsme na svou porci čekali dobrou hodinku a půl než přijela rychlá zásobovací spojka.

Prsa divoké kachny na šípkové omáčce s karlovarským knedlíkem - 6 G

Do třetice ochutnávka u Lípy. S tímto pokrmem jsem měl malinko problém. Šípková omáčka mně přišla moc nakyslá a málo hutná. Ani knedlík, opticky naprosto dokonalý, mě příliš neoslovil. Originální porce byla příliš velká, takže chválím možnost domluvit si pouze poloviční „nášup“.

Parmská šunka s jahodovým želé, melounem, mátou a jahodou s černým pepřem - 1 G

Křehký košíček s Chilli con Carne - 1 G

Přecházíme ke stánku restaurace v Obecním domě. Startujeme dvojicí téměř fingerfoodových mlsů – chilli con carne a parmska šunka s jahodovým želé. Oboje obstojné.

Kohoutek dušený na víně se smetanovým bramborem – 6 G (doufám:)

Vrcholem měl být typický francouzský kohoutek na víně. Inu, a s tímto se se setkám ještě několikrát, vše na talíři bylo v pořádku a chutné, ale že bych si z kohoutka sedl na bobek, to nehrozilo.

Zadělávané telecí dršťky s provensálskými bylinkami, domácí chléb čestvě pečený – 4 G

Miluju dršťky! Náročná příprava, pro mnoho lidí odpadní části vnitřností, bývá často korunovaná delikátním pochutnáním si na tradiční polévce. V obecním domě připravené zadělávané telecí dršťky ale byly až příliš hutné s ne zcela příjemným pocitem „asfaltování“ po každém soustu.

Pikantní malinový sorbet s wasabi, na ledové tříšti s mátou - 2 G

Radost číslo jedna. Skvělý nápad! Kombinace malinového sorbetu a wasabi. Osvěžující, ovocné a pikantní. Smyslná malina podtržená spoutanou sílou wasabi, které se jako na povel zastavilo těsně „před nosem“. Luxus!

Vepřový bůček upravovaný ve vákuu v česnekovo-šalvějovém jus, doplněný o pyré ze sladkých brambor - 6 G

Tuhé maso, jenž se, dle slov pana Cuketky, v jiné verzi, dalo krájet pohledem po dvou deci bílého, mě příliš neoslovilo. Pyré ze sladkých brambor.. A to je vše?

Arborio Risotto s hříbky a lanýžovým olejem - 3 G

Povedené risotto, jen co je pravda. Rýži bych mohl mít i o trochu méně uvařenou, ale jinak se jednalo o příjemně vyvážený pokrm s více než akceptovatelnou cenou.

Telecí ramínko s chřestem a smržovou omáčkou – 8 G

Lanýžové nočky v šampaňské omáčce jsou extraliga, chodím na ně přímo ke zdroji. Takže v ochutnávce jsme je decentně přeskočili a vyzkoušeli telecí ramínko á la Cafe Imperial. Maso jako dech, smržová omáčka studená (snad záměr), ale velmi chutná, což se ale nedalo říct o vyloženě hořkém chřestu.

Monarch – uzeniny a sýry – 6 + 3 G

Stánek Monarchu je jediné místo z celého PFF, kde jsem reprízoval. Tamní výběr uzenin a sýrů mě skvěle padl do noty a to nejen jako "mls" k vínu. Ani jednou jsem nezapomněl poprosit o „tlusté od jamón ibérico“. Někomu se možná při pouhé představě tuku ze sušené šunky zvedá žaludek, ale tyhle extraprorostlé části v sobě mají cosi zvráceně delikátního :-)

Verdikt

Letošní Prague Food Festival zaznamenal výrazné zlepšení organizace, lokality a doprovodného programu. V areálu jsem strávil velmi příjemných šest hodin a projedl 1300 Kč a verdiktem: spokojen, ale nikoli nadšen. Jako základní screening pražských top restaurací, je tato akce více než vyhovující, nicméně za špičkovým zážitkem je opravdu nutné zajít přímo do konkrétního podniku. A konečně, nebylo toto náhodou hlavním cílem PFF?

Další články s tématikou Prague Food Festival

PHOTOBLOG: Prague Food Festival  2008 – Vloženo do úst 

REPORTÁŽ: Prague Food Festival 2007 – In natura

Dotazy na vidličku :-)

1) Kolik jste na PFF progradovali?

2) Sedli jste si z nějakého pokrmu, jak se říká, na zadek?

3) Navštívíte na základě PFF v nejbližší době některou z prezentovaných restaurací?