|
 V sekci Víno na GurmetKlubu by se nemělo jen filozofovat o víně a vinařích, ale měly by se zde objevit také praktické testy nebo řekněme recenze vín, které si může každý čtenář „ošahat“ a zdegustovat sám doma. Úkol pro mne jako „testéra“ zdá se být jednoduchý. Koupit láhev vína dle určitého klíče v běžném obchodním řetězci, zhodnotit obsah láhve podle nějakého transparentního systému a vynést závěrečný verdikt.
Úvodem Před prvním testem se tedy pokusím shrnout všechna pravidla, která budeme na GurmetKlub.cz při recenzích vín dodržovat.
 Klíč k nákupu vín určuje autor recenze, náměty budou vítány. Zpočátku se budeme věnovat tuzemským vínům, ale ani zahraniční vína nezůstanou zapovězena. Důležitými kritérii by měla být dostupnost vín a cena. Nemá smysl psát o vínech drahých a vzácných, když je valná většina čtenářů prostě nemůže ochutnat. Pokud budu pět ódy na Chardonnay z burgundské vinice Le Montrachet, kdy vysoká cena jedné láhve dává záruku, že toto víno ochutnávám v širém okolí osamocen, pak mě určitě nikdo nebude oponovat. Ale doporučení k zakoupení několika kartónů takového vína bude vypadat jako výsměch čtenáři. Naopak. Každý čtenář musí mít možnost testované víno zakoupit, ochutnat a srovnat svůj dojem z výsledkem našeho testu. 
 Systém hodnocení. Pro tento účel použijeme vlastní modifikovaný 5-ti bodový systém. Hodnocení odpovídá klasickému školnímu známkování, bodová penalizace využívá i desetiny. Například víno ohodnocené známkou 1,5 je víno velmi dobré až vynikající, s typickými odrůdovými znaky, pět desetin bodu je penalizace za popsané nedostatky. Absolutní hodnocení je tedy 1. Oproti tomu známka 5 charakterizuje víno plné chyb u kterého lze chyby jednoznačně popsat. Tento hodnotící systém je obdobou 20-ti bodového hodnocení, je však přístupnější i pro laické hodnotitele. Mezinárodně používaný stobodový systém je pro naše potřeby složitý a málo vypovídající.
 Škála 5-ti bodové stupnice by měla být využívána bez respektu. Diskuse o tom, že dokonalé víno ( 1 ) neexistuje jsou liché, pokud takové víno nikdo neohodnotí a nepopíše. Příkladem nevyužitých možností jsou místní výstavy vín na Moravě, kdy se hodnotí 20-ti bodovou stupnicí, ale všechna vína se pohybují v hladině 16,5 – 19,0 bodu. Podle tohoto měřítka u nás sice nemáme vína dokonalá, ale taky tu nemáme žádné špatné víno. Ve Francii znám příklady z prezentačních výstav, kdy vína hodnocená nezávislou komisí získávají běžně z 20-ti bodů maximum 20 a nebo naopak třeba 5 bodů. Prostě dobré víno je třeba ocenit, špatné jednoznačně zavrhnout a o subjektivitě hodnocení nemá v takovém případě význam hovořit.
 V závěrečném zhodnocení můžeme zmínit celkový vzhled a adjustáž lahve, cenu i dostupnost produktu, ale výsledná známka bude charakterizovat pouze víno samotné. Vždyť i odborné degustace vín se dělají zásadně anonymně a výsledek vypovídá o vzorku vína, ne o jeho prodeji, vzhledu lahve a ceně za kterou se prodává. Pokud budou na obalu popsány vlastnosti vína, včetně odrůdové charakteristiky a vůně jako je dnes zvykem, potom musí tyto parametry splňovat. Věřím, že se při testech setkáme s víny výborné kvality za rozumnou cenu a ty špatné vzorky skončí s hanbou v zapomnění. Autorem článku je Jaroslav Kolečkář - více informací o autorovi zde. Líbil se vám článek? Zalinkujte ho klinutím na ikonku pro další čtenáře :-)
|
; "VÍNO: Úvod do testování vín")
Škála 5-ti bodové stupnice by měla být využívána bez respektu. Diskuse o tom, že dokonalé víno ( 1 ) neexistuje jsou liché, pokud takové víno nikdo neohodnotí a nepopíše. Příkladem nevyužitých možností jsou místní výstavy vín na Moravě, kdy se hodnotí 20-ti bodovou stupnicí, ale všechna vína se pohybují v hladině 16,5 – 19,0 bodu. Podle tohoto měřítka u nás sice nemáme vína dokonalá, ale taky tu nemáme žádné špatné víno.