 Z vlastní zkušenosti vím, že investice do výsadby vinice není zrovna výnosným obchodním záměrem, zvlášť když nemáte k dispozici pěkných pár hektarů pozemků ve viniční trati. V denním tisku i na internetu jsem našel několik návodů a rad jak investovat do vína a dokonce se zde hovoří o finančním zisku. Celá problematika je ale mnohem složitější. Představa o snadném miliónovém businessu je bohužel mylná. Víno nejsou diamanty!
Obchodování s vínem  Původně jsem měl představu, že pokud se člověk chce zabývat obchodováním s vínem, měl by se stát obchodníkem. Něco na způsob francouzských négotiants, kteří skupují velké objemy sudových a tankových vín u drobných výrobců a tato vína potom školí ve vlastních sklepech, aby je následovně naplnili do lahví a prodali pod svou značkou. Ve Francii jsou tito obchodníci považováni za znalce v oboru. Zisk asi bude též zajímavý. Ovšem aplikovat podobný systém na české podmínky nebude jednoduché. Takového moravského „négotianta“ jsem potkal jen jednou a návštěva jeho sklepa byla tristní. Školení vína nespočívá jen v nalahvování do „sedmiček“ a následném uložení do regálů.  Za pár měsíců se z původně mladého perspektivního vína stává oxidovaný nezajímavý produkt, který místo aby vynášel svému majiteli očekávané zisky, přináší spíše starosti srovnatelné s likvidací nebezpečného odpadu. Pokud nemám potřebné finance na zřízení moderního, technologicky vyspělého sklepního hospodářství s plnící linkou, tak tudy cesta nepovede. Princip En primeur
 Možnosti se nabízí u zahraničních vín. Na českém trhu je několik firem, které provozují systém nákupu mladých francouzských vín, tzv. „En primeur“. V nabídce jsou mladá vína zrající v sudech od známých i méně známých výrobců, která si můžete koupit s předstihem. Heslo zní: „Plať teď – užívej později!“ Objednám si víno dle nabídky, samozřejmě to nejlepší a co nejrychleji, aby na mě zbylo, zaplatím zálohovou fakturu a za 2 – 3 roky se těším na zásilku. Víno dostanete vyškolené, částečně vyzrálé a v lahvích s originální adjustáží. Teď už zbývá jen uložit svoji investici do dobrého sklepa a čekat… Tady jsem se při plánování poněkud zasekl. Kdy se dočkám patřičného zúročení svých peněz? Pokud budu pít celý zbytek života víno uložené v mém vlastním sklepě a těšit se z dobrého pocitu, že jsem ušetřil nákupem levnějšího vína, pak asi nebudu hovořit o dobré investici.  Raději nemyslím na další úskalí v podobě vadných korkových zátek v lahvích, které můžou mé bohatství podstatně snížit. A už vůbec neuvažuji o možnosti, že bych nevybral pro svůj záměr nejvhodnější sortu vín, která se bude stářím znehodnocovat. Nezbude mi tedy, než se obrátit na onačejší odborníky, kteří mají dostatek kontaktů, aby prodali mé víno patřičným znalcům, kteří ho dokáží ocenit a hlavně zaplatit. S odbornou „pomocí“ se zajisté můj výsledný zisk podstatně sníží (pokud všechno dobře dopadne) a závěrečná rekapitulace mého investičního záměru bude neslavná. Myslím, že na našem trhu bude „En primeur“ pouze pro majetné milovníky vína, kteří si tímto způsobem nakupují zásoby pro vlastní potřebu. Jak z toho ven?
 Nevěřím, že by se u nás dalo investicí do kvalitních vín vydělávat jmění, jak to hlásají některá naše média. Bez patřičných znalostí a obchodních kontaktů se prostě víno na trhu neuplatní. Pro milovníka vína jako jsem já, který nemá patřičné finanční zázemí, bude nejlepší procházet se s úsměvem po vinici a těšit se na mladá letošní vína. O dlouholetém zrání špičkových světových značek nakonec můžeme ve vinařských kuloárech hovořit zadarmo a neomezeně. Autorem článku je Jaroslav Kolečkář - více informací o autorovi zde. Líbil se vám článek? Zalinkujte ho klinutím na ikonku pro další čtenáře :-) 
|
