Stav tuzemského pivovarnictví lze popsat jednoduchým slovním spojením: globalizovaný úpadek. Nenasytné molochy pohlcují menší pivovary a s nafouklým portfóliem začínají hrát hru na konkurenci. Z hlediska ekonomického je to logický posun ve jménu globalizace. Balanc s reklamou, image a uměním prodat impotentní europivo naproti tomu připomíná špatnou „grotesku ze sladovny“.

Sběrači rekordů

„Haló pane, jsme ještě nejlepší na světě?“.. Těžko říct, statistiky oscilující okolo 160 l vypitého piva na hlavu a rok hovoří dvojím jazykem. Mluvit v této spojitosti o hrdosti je ošemetné. Z jednoho výzkumu veřejného mínění jsem vyčetl, že více než pětina respondentů se za umístění ČR na „bednu“ obyčejně stydí. Představa Pepíka, co za víkend sledování Eurosportu vytáhne dvě basy „Géčka“, mě také moc optimismem nenaplňuje.

Zrzavá voda vede

Největším problémem dnešní doby je (a to platí pro většinu nejen gastronomických výrobků) snaha produkovat maximum výstupu za minimum vstupu. Jednoduchá a přirozená ekonomická formule, ruku v ruce s obratným marketingem, dokáže zpeněžit téměř libovolnou obchodní myšlenku. Neříká se mi to lehce, ale jsme národ zabedněnců, pro jehož většinu je rozhodující minimální cena. Pojem kvalita chápe nová střední třída jako potřebu nakupovat předražené tuctové svršky a plazmové televize pro lepší zobrazení „fotbalového trávníku“.

To je taková naše malá národní tragédie. Stejně jako upnutá představa, že český pivní mainstream je to nejlepší pivo na světě. Omyl! A pořádný. Cílem velkoproducentů je přesvědčit průměrného konzumenta, že takto má chutnat pivo. Ve skutečnosti poskytuje v lepším případě „garantovaný průměrný“ zážitek.

Velkovýroba piva

Výroba v CKT (cylindrokonických tancích) slibuje extrémní výtěžnost a časovou úsporu. I třicet metrů vysoké nádoby zvládnou zpracovat několik tisíc hektolitrů „vstupu“. Jak je to úžasné - kvašení i dokvášení v jediném kroku! To vše včetně chlazení, regulace tlaku a desinfekce je řízeno neomylným počítačem. Problém je, že obě zmíněné fáze se zásadním způsobem promítají do výsledné chuti. CK tanky nejsou jediným zlem, pivo se začíná prodávat pod značkou a nikoli chutí. Trapné agitky znemožňující historické osobnosti našeho národa ve snaze prodat pivo, které se vyrábí i v Polsku. Obrovské investice do technologií, kterými se často pivovary chlubí, totiž nevedou ke zlepšení chuťových vlastností výsledných produktů, ale pouze ke zvýšení konkurenceschopnosti – rozuměj minimalizaci nákladů na „půllitr“.

Dva centimetry pod rysku = zlodějina

Dalším problémem je pro mě kvalita servisu piva. Technika zvládá chladit a při určité míře zainteresovanosti personálu i čistit trubky. Kamenem úrazu je často práce výčepního. Jsem extrémně vysazený na podniky, kde se točí pod rysku. Často se kvůli reklamacím špatné míry dostávám do nepříjemných situací, někdy až konfliktů. Několikrát to došlo až do stavu.. „Vono to dojde...“ A nedošlo. Jednou jsem reklamoval 3,5cm chybějícího moku ve smradlavé vesnické putice. Nakonec jsem byl rád, že návštěva neskončila lynčem místních štamgastů. Půl druhého centimetru u klasického půllitru s uchem není nic neobvyklého, přitom to dá za směnu pěkných pár drobných. Nejvíc mě na celé věci mrzí stádovost většiny hostů, za „podmíráka“ ještě hezky poděkují.

Každé pivo lze natočit tak, aby bylo vizuálně i chuťově stoprocentní. Jen se musí chtít. Radši zaplatím vyšší cenu za 100% zážitek, než znechuceně přemýšlet nad tím, kdo v podniku si na okrádání mastí kapsu – majitel, personál. Bohužel proto jsem zanevřel na návštěvy podniku U Pinkasů*. Tam i kdyby stál Prazdroj stovku, vždycky bude „půl na půl s pěnou“. Možná se to v posledním roce změnilo, ale pochybuji.

* Zde si můžete dosadit i jiné podniky. Možná budete překvapeni univerzálností tohoto hodnocení.

Snoubení piva a jídla

Zní to možná trochu troufale, ale i pivo nabízí slušné spektrum chutí a vůní, které lze s úspěchem snoubit s celou řadou sladkých i slaných pokrmů. Na fotce ve sloupci můžete vidět část z téměř 25 značek a bezmála 10 typů piva dovezeného z obyčejného holandského vesnického supermarketu. Svěží „bílá“ svrchně kvašená piva s citrusovými, hřebíčkovými a někdy až vanilkovými tóny dělají radost. Kdo chce lehčí pivo, budiž mu vyhověno. Stejně tak, pokud někdo k pokrmu vyžaduje belgický speciál s 10% alkoholu. Plzeňský ležák je jen jedna z mnoha variant, nabízí se pestrá škála piv typu Ale, Stout a dalších.

Budoucnost?

Je světlá nebo tmavá? Pomyslné nůžky trhu se rozevřou do akrobatického úhlu. Moře.. CK tanky europiva bude brázdit flotila malých pivovarů. Apel na tradiční výrobní postupy, výroba speciálů, pivní turistika a další aktivity povedou k novému rozkvětu tohoto jedinečného odvětví. Pivo povstane, a těm, kteří o to budou mít zájem, ukáže svůj další gastronomický rozměr.

Cesta za opravdovým pivem 

Ukázkovým příkladem budiž Pivovar u Bulovky. Narazíte tam na domácí atmosféru, fantastické pivo i jídlo. To by na začátek stačilo, brzy se tam vrátím s fotoaparátem a přinesu vám podrobnou reportáž.

A JÁ SE VÁS PTÁM

JAKÝ JE VÁŠ NÁZOR NA ČESKÉ PIVO ?

KDE TOČÍ NEJLEPŠÍ PIVO A NEKRADOU ?

JAKÉ TUZEMSKÉ PIVO JE VAŠE NEJOBLÍBENĚJŠÍ ?

 A BONUSOVÁ

ZNÁTE NĚJAKÝ DOBRÝ MINI-PIVOVAR

Líbil se vám článek? Zalinkujte ho klinutím na ikonku pro další čtenáře :-)