Ještě tak před měsícem se o Maze hovořilo ve vzrušeném tónu plném  očekávání čehosi nového, spásného a zcela jedinečného. Dnes, když se u stolu restaurace hotelu Old town Hilton, vystřídali téměř všichni tuzemští recenzenti, snoboŘvouni i foodbloggeři, se k ní vracím i já. Za těch několik týdnů se mi v hlavě řada věcí rozležela a troufám si tvrdit, že to recenzi snad i trochu pomohlo.

Jestli máte rádi kávu a láká vás nakouknout pod pokličku jejího pražení, degustovat různé odrůdy, ochutnat úžasné espresso a na vlastní oči shlédnout „mistrovství“ v latte art, pak jsou tyto řádky určené přesně vám. Kávovým večerem nás provedou Jarda Tuček a Jarda Hrstka / barista a vrchní pražič La Boheme Café. Více v pozvánce.

Udělení první české hvězdy Michelin máme úspěšně za sebou. O tom, jestli se tím okamžitě změní ovzduší v tuzemské  gastronomii, lehce pochybuji. Nicméně signál je to dobrý, pozitivní a když k tomu přičtu lehce „zmatkoidní“ mediální komunikaci, minimálně dva dny jsem se dobře bavil:) Chcete vidět jak vypadá hvězda Michelin v reálu? Čtěte dál, dozvíte se i o historii průvodce Michelin.

Je mou milou povinností vám představit nový blog o kávě. Konečně se této milé a vášní nabité problematice, začíná věnovat profesionál s patřičnými zkušenostmi.  Přestože se jedná o blog, který běží vedle standardní firemní prezentace, přináší celou řadu extrémně zajímavých zpráv, návodů, videí, fotografií a reportů se striktně kávovou tématikou. Račte přivonět :-)

Po dlouhém (publikačním) půstu se nedoporučuje konzumace mastných jídel a obecně pokrmů s vyšším „koeficientem trávení“. Proto i dnešní článek bude dietní, bio a bezmasý. Ústředním motivem prvního březnového postu se stává vegetariánská biopaštika. Takže dámy a pánové, oči račte otočiti v sloup, jdeme degustovat drogistické zboží :-)

Restaurace Village je sesterským podnikem již recenzovaného Starého Kladna. Základní myšlenka, poskytnout nadstandardní služby v čele s kvalitní obsluhou, zůstává. Jak se liší realita od záměrů majitele si povíme v následujících řádcích. Musím předeslat, že relativní nadšení z první návštěvy vystřídal kotrmelec opilého artisty.. škoda. Příště bych poprosil o žíněnku.

Deset deka s rohlíkem, hořčicí a žlutou aneb přesnídávkové menu celé řady studentů (nejen ČVUT), dělníků a gastronomických úchylů. Na druhou stranu existuje možnost vypustit „žlutou“, zahodit rohlík a místo zakoupené strasti se pustit do výroby domácí radosti. Sekaná jako adept na nedělní oběd? No a? Místo kroucení hlavou si radši skočte pro kilo mletého ;-)

Na uvádění nesmělých foodbloggerů – noviců je tu pan Cuketka. Já mám dnes tu čest představit čerstvě narozeného „plnoletého“ jinocha s pikantně rozčíslou fazónou, který ví co chce, již od svého prvního ublognutí ;-) Druhým v řadě je rekonstruovaný foodblog našeho slovenského kolegy Viktora. Oba projekty mě zaujaly z několika důvodů. Ten hlavní je...

Káva, stejně jako čaj, s sebou přináší určitou kulturu a životní postoj. Dělat z „přímky hyperbolu“, to je typický postup velkých řetězců a nadnárodních korporací. Podobně tomu je i u Starbucks, bez ohledu na to jak jsou velcí a mocní. Že skupují ty nejlepší zrna z úrody, že dělají nejlepší kávu? A mám si z toho jako sednou na svůj ctěný zadek? Nikoli. A můžou mi pod něj klidně vkládat anatomicky tvarované polštářky z kachního peří.