Jestli za názvem článku hledáte přízemní SEO blouznění, musím vás zklamat. Cestou z recenze kavárny Savoy jsem úplnou náhodou narazil na nově otevřené take-away v ulici Na Perštýně. V Praze se zrodil první „coffee pub“ a jakkoli to zní hanlivě, opak je pravdou. Skvělá káva, která se ve zdejším podání dotýká podstaty italského způsobu konzumace espressa.

Hore fuj, dole huj

Exteriér ani interiér není silnou stránkou tohoto podniku. Rychlo přestavba interiétu typu „Levné knihy“ má velké rezervy. Rovněž venkovní poutače v rudo-bílém provedení modrém štítu nebudí příliš důvěry. Uvnitř najdete pouze stolky a zázemí s kávovarem. Ptáte se, kde jsou židle? Nikde. Káva se zde pije „na stojáka“.

Osvícená obsluha

Po překonání lehké nedůvěry jsem si objednal jedno „malé espresso“. Kódové označení klasikého espressa s bezpečnostní pojistkou ve slově malé. Slečna baristka skoro odsekla, že žádné jiné nedělá. Bingo! Na otázku, jakým způsobem se vyrovná případným požadavkem typického tuzemského klienta na velké přelouhované „czechoespresso“ odpověděla suše toto: „Můžu udělat dvojité espresso, když jim nebude stačit máme tu filtrovanou kávu.“ Bingo podruhé. Espresso není nápoj pro mořeplavce. Pokud má někdo potřebu si zaplavat, nechť si dá kyblíček „filtrátu“ :-))

Espresso na stojáka

Objednal jsem si tedy jedno espresso. Umělohmotný minikelímek se pomalu zaplňuje neodolatelnou kávovou emulzí a já si z kapsy vytahuji kovovou dvacetikorunu. Skvělé espresso za ještě lepší cenu. Průhledný kelímek má své kouzlo, krásně na něm lze pozorovat průběh extrakce. Je jasné, že takto připravenou kávu je nutné okamžitě vypít. Ale proboha kde je psáno, že jedno espresso musím cucat půl hodiny.

Servis, lze li to takto nazvat, se odvíjí od přání zákazníka. Hned u kávovaru jsou zásobníky s cukrem, míchátka a další příslušenství. Na požádání není problém dostat do kávy střik mléka. Cappuccino stojí ovných 35 Kč a mléko zpěňuje přídavný cappuccinátor.

Itálie na dosah

Nápoje jsou připravovány z kávy značky Izzo*. Ve chvíli, kdy jsem dopil druhý „shot“, rozrazila vstupní dveře skupinka asi šesti Italek. Jedna přes druhou začaly objednávat. Vzduchem lítaly italské fráze a já vzpomínal na to, jak je úžasné, že v Praze vznikl takový podnik. Místo, kde si lze dát na stojáka levné špičkové espresso a... jít. V Itálii i Francii je to běžná záležitost, to jen u nás si zatím kavárníci neuvědomili, že jdyž je espresso levné a dobré, dá si ho člověk rád a častěji. 

*Při hledání tuzemské stránky značky Izzo jsem mimoděk zjistil, že v tomto článku popisovaný podnik je provozován přímo jejím dovozcem. 

Jak se rodí espresso

Následuje detailní až pornograficky obnaživý fotoseriál z průběhu extrakce. Všimněte si krásně emulzní tekutiny, takhle by mělo vypadat správně připravené espresso :-)

Líbil se vám článek? Zalinkujte ho klinutím na ikonku pro další čtenáře :-)