Jídlo a vaření především není jen o chutích, vůních a úžasných zážitcích. Ruku v ruce s dovařenou a snědenou delikatesou dochází k produkci tolik nenáviděného artiklu – špinavého nádobí. Není tomu tak dlouho, co většina českých domácností místo rozjímání nad výtečnou večeří, odcházela meditovat nad dřez s horkou vodou. Ale ani v dnesění době, kdy se myčka nádobí stává samozřejmostí, nejsou na místě hlasité ovace – má své pro a proti. Informace o fenoménu "myčka" najdete v článku.

Historie

První zmínky o mechanickém (tím nemyslím služky s profesní deformací :-) mytí nádobí sahají do roku 1850. První exempláře zařízení funkčně podobných dnešním výrobkům – mytí + sušení, se na trhu objevily ve čtyřicátých letech minulého století. Cesta do domácností myčkám trvala dalších třicet let. Například firma Bosch uvádí na trh svou první myčku v roce 1964. V podobě, jak ji známe dnes (se speciálním výměníkem tepla a kondenzačním sušením), je k dostání dokonce až v letech osmdesátých.

Vlastnosti

Výhodou používání myčky je nejen dramatické snížení spotřeby vody v porovnání s konvenčním mytím, ale hlavně komfort „neřešení otázky“ špinavého nádobí :-) Mezi důležité parametry patří i spotřeba elektrické energie, hlučnost během mytí a kapacita – uváděno v „sadách nádobí“.

Typické parametry v roce 2006 – šíře 45cm s kapacitou 9 sad nádobí

Spotřeba vody 12-18 litrů

Hlučnost 40 - 50 dB (dříve až 70 dB).

Elektrická náročnost mytí 0.8 - 1.2  kWh

Neduhy

Není vše zlato, co se „čistotou třpytí“.... Problém naznačený příslovím má kořeny ve snaze výrobců myček a mycích prostředků, produkovat dokonale čisté a lesknoucí se nádobí. Tolik požadované „vrzání kůže“ po přejetí prstem po naleštěné sklenici, je v mém případě velmi nepříjemné. Nejen, že takto dokonale umyté sklo nedokážu držet v ruce, navíc je lehounce cítit mycím prostředkem. Pít z něj cokoli jiného než Coca Colu, je barbarství.

Do „rukou“ myčky nelze svěřit zdaleka všechen typ nádobí. Rovnou zapomeňte na cokoliv dřevěného a také na starší porcelán s povrchovou úpravou. V současné době je dobrým zvykem, že nové výrobky jsou produkovány ve verzích "dishwasher friendly". I tak je třeba zbavovat příbory od zbytků mastnoty – stopa másla má za následek vznik černého flíčku - jeho „napečením“ při sušení.

Údržba

Myčka v mnoha ohledech připomíná „moderní automobil“. V manuálu naleznete informace o několika parametrech, které je při provozu potřeba sledovat a o zbytek se nestaráte. Stačí pravidelně „před jízdou“ kontrolovat hladinu soli, leštidla, prášku a jednou za čas i stav odpadního filtru.

Mycí chemie - velká věda 

O používaných detergentech, přípravcích na úpravu vody a leštidlech by se dal napsat samostatný článek. V kostce lze celou "mycí chemii" charakterizovat takto:

Úprava vody - změkčování vody (speciální sůl)

Ochrany - proti korozi, pěnivosti (velmi důležité)

Rozpouštění - tuků, bílkovin + protispékavé látky

Vzhled - leštidla, úpravy povrchu nádobí

Shrnutí

I přes zmíněné neduhy hodnotím myčku nádobí jako jeden z nejpraktičtějších domácích spotřebičů :-)

+ šetří práci, čas, vodu, energie

- stojí peníze, může poškodit nádobí, některé přípravky ovlivňují "vůni" skla

Diskuze: Jaké máte zkušenosti s používáním myček? Kteří výrobci vyrábějí nejlepší modely?

Líbil se vám článek? Zalinkujte ho klinutím na ikonku pro další čtenáře :-)