Pokročil jsem v dohánění gurmetích restů a zpracoval pro vás recenzi Století. Přesněji recenzi restaurace jménem Století. Příjemný podnik s krásným interiérem a nábytkem jehož majitelem je hrabě pan Antonín Kinský jsem navštívil na základě televizní reportáže, osobního doporučení a referencí na internetu. Mimo jiné se mi znovu potvrdilo, že osobní zážitek je nutným základem pro objektivní hodnocení. Jak dopadl testovaný restaurant, zjistíte v článku.

Lokalita

Restaurace najdete v Praze 1, v ulici Karolíny Světlé - kousek od Národní třídy, Smetanova nábřeží a Národního divadla. Ideální spojení je tramvají na stanici Národní divadlo a pak pár minut pěšky směrem ke Karlovu mostu. Přestože by se mohlo zdát, že se v těchto končinách budou vyskytovat pouze vývařovny „lovců turistů“, není tomu tak. Ne každá cestovka má na oběd k dispozici století :-)

Interier

Interiér Století si zaslouží pochvalu. Je dobře barevně sladěný, prostorný a v případě hlavní místnosti i velmi povedeně nasvícený. Na fotografii to není patrné. Musel jsem použít blesk, protože jinak by byl záběr „přepálen“ okny procházejícím denním světlem. Mám rád kvalitní nábytek a i v tomto směru si na Století nemůžu stěžovat. Masivní stoly zdobí prostírání s kvalitními příbory! Vstupní prostor je vybaven barem a překvapivě i funkčním krbem. Toalety byly čisté.

Obsluha

Místní „palubní“ personál si odnesl hodnocení oznámkované jedničkou s mínusem. Číšník, který se mi věnoval byl bystrý, pozorný, dobře informovaný a velmi kultivovaný. Na dotaz směrovaný k širší nabídce rozlívaných vín přinesl v mžiku vinný lístek. Při mém oblíbeném dotazku: „Co byste mi doporučil?“, reagoval vcelku pružně a po krátkém upřesňování mých požadavků jsme se shodli na předkrmu i hlavním chodu.

Nabídka

Jídelní lístek nabízí vcelku zajímavou skladbu pokrmů. Na první pohled je zřejmé, že se zde jede na „přílohovém systému“. To znamená, že si vyberete pokrm a k němu přílohu dle gusta. To mi moc velkou radost neudělalo. Každé jídlo by mělo být tvořeno jako celek, jehož nedělitelnou součástí je vhodně zvolená příloha. Řeknete si, že její volbou se nedá skoro nic ztratit. Ale to je velký omyl. A nelze pominout ani fakt, že za špenátový nákyp, opečené brambory apod. zaplatíte dalších 40 Kč.

Název porkmu 

Název každého jídla je složen s klíčových slov, které popisují použité ingredience, případně způsob úpravy. Kromě toho je přiložena i verze uměleckého pseudonymu. Celý zápis v jídelní lístku potom vypadá následovně:

Na základě menu a výše popsaného způsobu tvorby názvů, lze hovořit o velmi zajímavé a pestré nabídce. Otázkou zůstává, jak kvalitní práci je schopen odvést personál kuchyně. Kromě k ochutnávce vybraných pokrmů mě zaujaly i následující položky:

• Krůtí medailonky s grilovanými jablky a sýrovou omáčkou - Gustav Klimt

• Kuřecí steak na grilu s pečenou hruškou, sladká chilli omáčka - Erich von Stroheim

• Rýžový nákyp se šlehačkou, ovocem a meruňkovou omáčkou - Graf Trauttmansdorff

Ochutnávám

Grilované škubánky s hříbky, Gräfin Merveldt – 98 Kč

Jako předkrm jsem zvolil grilované škubánky s hříbky. No, jak začít. Místo slova grilované by se více hodilo opečené (nejde o rozpor v definici úpravy, ale o subjektivní vyznění). Na talíři byly naservírované dva škubánky velikosti porce houskového knedlíku, přelité houbovou omáčkou. K té bych měl hned několik výhrad. Vzhledem k ceně pokrmu 98 Kč bych očekával snahu o její vyšperkování a ne úpravu ve stylu „uho“. Spolu s přirozeně dusivým škubánkem jsem měl pocit, že sedím ve školní jídelně a obědvám hovězí na houbách s bramborovým knedlíkem. A to se všemi nešvary, jaké jen takové úprava přinášela – rozplizlá a nevýrazná chuť. Přitom by stačilo omáčku opatrně dokořenit a zjemnit třeba smetanou. Vzhledem k ceně si pokrm pochvalu rozhodně nezaslouží.

Vepřové medailonky s burskými oříšky a omáčkou z pomerančů, kari a cayenského pepře, Louis Armstrong – 139 Kč

Pořádně si přečtěte název pokrmu a zkuste si cca přestavit, co se vám může objevit na talíři. Stejně jsem to udělal i já. Bohužel verze, která mi byla předložena se mojí představě příliš nepodobala. Jestli jsem si bláhově myslel, že omáčka z oříšků, pomerančů, kari a cayenského pepře bude teplá, krásně aromatická a decentně pikantní, realita k tomu měla daleko. Dostal jsem v rozdrcených burácích opečené maso se studenou „ochucenou majonézou“. Vepřové bylo šťavnaté a přiměřeně slané, nicméně zvolená „obalová“ úprava si z preventivních důvodů (připálení) vyžádala smažení ve velkém množství oleje a tím související nadměrnou mastnost. Aranž prostá elementárních záchvěvů originality – tři plátky přes sebe a bobek „dipu“. Na množství masa si stěžovat nemůžu, ale to je tak jediné, co mě na tomto pokrmu potěšilo.

Pečená jablka s povidlovou omáčkou a citronovou zmrzlinou, Hugo Haas – 69 Kč

Světlý bod mé návštěvy. Jablka bych si představoval opečené na másle a porcované na větší kusy, ale budiž. Švestková omáčka měla příjemně korigovanou chuť a spolu se skořicí a mou oblíbenou citrónovou zmrzlinou jsem si v rámci možností moc pochutnal.

Káva – 40 Kč

Ve století si praží vlastní kávu. Údajně se jedná o směs čtyřech druhů (odhaduji arabic). Minipražírnu můžete vidět na fotce na pravé straně od kávovaru. Objednané espresso (piccolo) bylo neservírováno bez vody, s cukrem ve skleněném dávkovači a malým perníčkem. Na můj vkus by mohlo mít méně vody, ale odměrku s sebou naštěstí zatím nenosím :-) Vůní i chutí docela zajímavé, pokud se jednalo o 100% arabicu, tak i se slušnou cremou. Ale nemohu se ubránit pocitu, že díky většímu množství vody – delší extrakci se do kávy dostalo i „něco navíc“. Cena 40 Kč je dle mého názoru, při absenci kompletního servisu, vyšší.

Hodnocení

Za vyjmenované pokrmy, kávu a dvě deci sudového vína (mimořádně dobrého Veltlínského) jsem zaplatil téměř 400 Kč. Cena za hlavní chod 139 Kč vypadá optimisticky, ale při objednání kompletního menu se dostáváme někam úplně jinam (a to jsem oželel přílohu). Krásný interiér a kvalitní pozorná obsluha „polévku neuvaří“. Možná jsem si vybral špatně, ale to si nemyslím. U všech jídel jsem byl obsluhou upozorněn, že se jedná o oblíbené položky. Konečně, mé investigativní oko nahlídlo k vedlejšímu stolu, kde se servírovaly vepřové medailonky s křenovou omáčkou. Vizuálně se jednalo o stejnou „školu“. Uprostřed talíře tři plátky masa a přes ně světlý sauce. Závěr si může udělat každý sám, já jsem ve Století s jídlem moc spokojen nebyl.

Restaurace Století

Karolíny  Světlé 21, Praha 1
Telefon: 222 220 008
www.stoleti.cz 

Dotaz

Nikdy nezodpovězená otázka. Máte nějaký tip na cenově dostupnou a přitom kvalitní restauraci?