Ještě tak před měsícem se o Maze hovořilo ve vzrušeném tónu plném  očekávání čehosi nového, spásného a zcela jedinečného. Dnes, když se u stolu restaurace hotelu Old town Hilton, vystřídali téměř všichni tuzemští recenzenti, snoboŘvouni i foodbloggeři, se k ní vracím i já. Za těch několik týdnů se mi v hlavě řada věcí rozležela a troufám si tvrdit, že to recenzi snad i trochu pomohlo.

Maze(c) deset kroků od Masaryčky

Hotelová restaurace dalšího z tuzemských Hiltonů se představuje jako dlouho očekávaný vstup kuchařské a hlavně mediální hvězdy Gordona Ramsaye. Je veřejným tajemstvím, že Maze má michelinovské ambice a hodlá se prezentovat pokrmy a servisem na nejvyšší možné úrovni.

Zabydlujeme se aneb 4 muži u kulatého stolu

Interiér je prostý zbytečných kudrlinek a cílem architekta rozhodně nebylo šokovat okázalostí, bezuzdnou kreativitou a neočekávanou atypičností. Nábytek je laděný do tmavých barev a jestli lze mluvit o něčem speciálním, tak je to „nerezový“ strop. Rozložení stolů rozhodně nepotěší zájemce o jistý typ intimity a soukromí. My jsme seděli u stolu nedaleko vchodu a kolega, který si vylosoval místo s výhledem přímo na něj, nebyl úplně štěstím bez sebe.  Spolu s dosti hlasitou hudbou, která nerespektovala menší zaplnění prostoru (rezervaci jsme měli na sedmou hodinu a Maze se začala zaplňovat až lehce před osmou) byly naše počáteční pocity docela rozporuplné. Zbytek večera už obsluha konala na jedničku a my si užívali kombinaci profesionální neformálnosti a ohleduplného zájmu.

Horlivá obsluha

Proces „zabydlování“ narušila i nadrnčená obsluha, která nám nedala příliš času se zorientovat v nové situaci a okamžitě začala konat. Tady bych býval očekával trochu více empatie... Objednáváme si čtyřikrát sedmichodové degustační menu a vodu. I zde došlo k malému zádrhelu obsluhy na úrovni perlivost/neperlivost. Naopak naše vinné tápání nad volbou univerzálního vína, na kterém si pochutnáme a zároveň finančně nevykrvácíme bylo ukončeno doporučením sommeliéra "ve výši" 1500 Kč. K jehněčímu chodu jsme si nechali „vnutit“ rozlévané červené cuveé s tanečním názvem Paso Doble. S vínem souvisí i jedna zajímavost a to přítomnost v prostoru zasazeného sommeliérského koutku. Práce s vínem a předpřípravy jeho servisu je díky tomu možné sledovat doslova „online“:)

Sedm chodů aneb degustační sedmiboj

Sedmichodové degustační menu přijde na 1800 Kč. Se základním nápojem (čti vodou) se lze ve finále vejít do dvou tisíc korun. To je vzhledem k úrovni služeb částka akceptovatelná, neřknuli výhodná. S vínem a tipem jsme se ve čtyřech dostali na kulatých 10 000 Kč. Je to málo není? To je velmi individuální otázka. Každopádně já jsem odcházel s pocitem dobře „stráveného večera“ = spokojen.

Chod první – Kachní ragů zalité krémem s topinambury a brioškou ve tvaru kouzelného hříbku

Hned na začátku padlo pravidlo, že „na prvním rande se nedává“:)) Kachní maso rozložené na chuťové prvočinitele a následně zpět složené, doplněné o houbové segmenty bylo servírováno v hluboké misce, jejíž obsah v mžiku překryla lahodná vlna topinamburového krému. Střed dvou „světů“ skončil explozí chuťových pohárků již po prvním soustu. To se mi zatím mockrát nestalo. Skvělý počin a kandidát na nejlepší pokrm večera.

Chod druhý – Marinované plátky červené řepy s jemnou ricottou a piniovými oříšky

Na první pohled oddychový mezichod, pomyslný klid před bouří. Na druhý rafinované ztělesnění kontrastů. Plátek marinované řepy s piniovými oříšky rozehrával nečekané vyšší chuťové harmonické. S každým dalším skousnutím jsem v řepě objevoval nové a nové rozměry a upřímně řečeno, moc mě to bavilo!

Chod třetí – Křepelka, Foie Gras, celerové lůžko

Hluboký talíř nabitý k prasknutí těmi nejlepšími chutěmi. Dva díly pečené křepelky, plátek Foie gras, vajíčko a celerové nudličky. Vše dokonale připravené, křupavé a přitom se na jazyku rozplývající. Velká, veliká radost!

Zbylé hlavní chody – Losos a Jehněčí

Losos s těstovinami a čerstvým bazalkovým pestem. Pro mě nejslabší chod a zároveň bod, kdy se večer překlopil do své méně zajímavé poloviny. Ad. Losos.. Ne, že by byl nějak špatně připraven, naopak! Ale do konceptu menu mi nesedl (viz bod dramaturgie). Poslední hlavní chod – jehněčí – se sice vydařil a požadovaná medium rare úprava se povedla na jedničku s hvězdou, ale minimalistická porce nedávala prostor k vychutnání. Což neplatilo pro famózní bramborovou kaši, které byl pro změnu pořádný „kyblíček“.

Dezerty alias sladké tečky

Panna cotta s bílou čokoládou a mangovým pyré sametově pohladila. Totéž udělal teplý rýžový pudink v misce, na jejímž dně čekala chuťová bomba v podobě malinové omáčky. Představte si to nejlepší z malin – červená, voňavá radost! Servis proběhl včetně porce zmrzliny, která jako zrcadlo vytvořila studenou variaci na pudinkovo-malinové téma. Kontrastní a nápadité, leč...

Výhrady k „dramaturgii degustačního menu“

Ke zvoleným pokrmům mám drobné výhrady. „Ice breaking“  v režii kachního ragů nás posadilo na začátek chuťového tobogánu, kterému po dalších dvou chodech došla voda. Losos a jeho „italská“ úprava mně do konceptu menu vůbec nezapadla. Zvolil bych jinou rybu a rozdílnou přílohu, která by lépe vyhověla předchozím, chuťově výrazným pokrmům a přitom převzala roli „lehčího chodu“. Další výtka směřuje k dezertům. Jak to říct, oba byly podobného rázu a ačkoli chuťově povedené (hlavně horký rýžový pudink) chyběla mi nějaká opravdová „tečka“. Přesněji řečeno absence čehokoli čokoládového pro mě byla docela velkým zklamáním.

Jdeme do kuchyně

Nabídce procházky do "hradní" kuchyně (součást self promotion) nešlo odolat. Čtveřice mužů rozebírající jednotlivé chody a tázající se na původ surovin zřejmě působila poněkud podezřele, což vygradovalo v dotaz „jestli taky pracujeme v gastronomii“. Odpověď zněla nikoliv a byla doprovozena dotazem na možnost pořídit si několik fotek přímo z „akce“. Na GK máte tedy jedinečnou šanci nakouknout do kuchyně Maze:)

Slovo závěrem

Rozpačitý začátek vystřídalo pohotové pohodlno s řadou krásných chuťových počitků. Nejvíc mě mrzelo (z mého pohledu) nedotažená struktura menu. Názory na Maze se různí. Od pozitivních přes rezervované až k výkřikům „snoba profesionála“. A já mohu jen dodat dvě věci: 1) Maze je skvělá restaurace. 2) Na každém šprochu, pravdy trochu :-)

Toalety – úplně bez

Poslední vzkaz patří toaletám. Sebekrásnější a sebečistější WC se stává nádražní úlevnou, pokud si nemáte čím utřít ruce. Hadrové ručníky na jedno použití jsou pomyslným vrcholem komfortu, pokud zrovna nedojdou :(

Celkové hodnocení 8,9/10