Hrad Červený Újezd je velmi zvláštní atrakce. Kýčovitá reinkarnace polibku bláznivé múzy v režii kladenské ikony postkomunistické podnikatelské prosperity si získává stále větší oblibu. Zdejší krčma je „vyhlášená“ velkou nabídku „na starý způsob“ připravených pokrmů a to mi nedalo spát a jeden z jarních víkendů obětoval cestu za... poznáním :-)

Červený Újezd, pošta Unhošť

Jako filmové kulisy velkoměsta na louce za Dolní Lhotou působí stavba hradu Červený Újezd ve stejnojmenné vesnici vzdálené necelých 10 km od hranic Prahy. Dokonce i cesta k hradní budově připomíná doby dávno minulé. Vede k němu totiž obyčejná hliněná cesta zakončená obligátním, štěrkem sypaným parkovištěm.

Koncept

Ústřední budova je obklopena užitkovými stavbami a zahradou. Celý areál plní i formu vzdělávací a v dosti aspektech připomíná skanzen. Vnitřní část hradu (jak můžete vidět na fotkách) je navržena v duchu „vše v jednom“. Rytířské sály a salónky doplňuje dřevěná stodola a další prvky „občanské vybavenosti“:) Originálnější místo pro svatbu nebo firemní oslavu si snad ani nelze přát.

Krčma s bez ká(ret)

Historie na vás dýchne nejen při pohledu na dobový až kýčovitě aranžovaný nábytek a výzdobu. O posun v čase zpět se postaral i fakt, že zde nejsou akceptovány platební karty. Inu tak se stalo z recenze přílohové preview.

Uzená paštika s brusinkami – 30 Kč

Bláhový jsem se zeptal z čeho že ona paštika je. Odpověď nesla nádech tisíciletého tajemství prvohorní kuchyně, nicméně v reálu se jednalo o hmotu ne nepodobnou běžně dostupné „alobalové paštice“. Prsk brusinek ničemu nepomohl, naopak.

Nastavovaná kaše – 35 Kč

Má oblíbená příloha a popravdě i hlavní jídlo (dokážu jí sníst téměř neomezené množství). Poměr ingrediencí i jejich konzistence splnily mé očekávání. Chuťová česnekovo-majoránková linka se táhla celým soustem a nebýt téměř nulového stupně osolení, zasloužila by si nastavovaná kaše pochvalu.

Jáhlová kaše s medem a ořechy – 50 Kč

Do tohoto dezertu jsem vkládal většinu svých nadějí. V reálu se jednalo o kašovitou hmotu silně připomínající rozvařené fuj z ovesné polévky. Tento obilný základ vystupoval na povrch i přes silné doslazení. Co mě zarazilo nejvíc byla „němá“ přítomnost několika kusů vlašských ořechů. Med, ořechy, kaše. To jsou ingredience, z kterých lze připravit chutí nabitou a harmonickou dobrotu. Mezi dobovou autenticitou a chutným pokrmem si člověk občas nevybere.

Pohankové placičky smažené se skořicovým cukrem – 50 Kč

Ani v tomto případě se nekonal zázrak. Vyšší tuhost těsta bych vzhledem ke složení ještě pochopil, ale z celkového vyznění se vám kolena rozhodně nepodlomí. Na druhou stranu, jestli se jedná o vlastní těsto, dávám bod za snahu.

Pohankový BIO čaj – 30 Kč

Nezklamal:)

Tak vám nevím..

Jídelní lístek napěchovaný vcelku zajímavými pokrmy jsem otestoval vcelku atypicky. Až na hlavní masitý chod došlo na každý „chod“. Co se restauraci upřít nedá je krásný, mile kýčovitý interiér, kde je radost posedět. Po gastronomické stránce už to na fanfáry není. Vše ochutnané (tedy až na čaj) bylo značně nevyrovnané a s celou řadou nedostatků. To je škoda a řekl bych, že dokonce velká škoda. Prostor hradní krčmy by si zasloužil lepší kuchyni. Přesněji řečeno, lepšího kuchaře. Až tomu tak bude, rád zde budu pravidelným hostem. Zatím se spíš než o delihouse jedná o vyhlášenou atrakci.

Máte nějaký tip na chutnou staročeskou kuchyni?