|
 Máte „dvě pětky“ a chcete si náramně užít? Neznám moc lidí, kteří by řekli NE. A tak není překvapením, že i já podlehl podmanivě otupující super kampani našeho milovaného „McStrýčka Gurmeta“ a zakoupil si věhlasný dvacetikorunový „číííz“. Dvacka sklouzla do obtloustlé ruky cílevědomé McManažerky a já se stal majitelem měkkého, teplého, v papíru zabaleného Cheese. Za hymny pípajících fritéz opouštím McKostel s očekáváním nebeského kulinářského zážitku.
Jak to všechno začalo V dnešní době plné tolerance a porozumění mohu bez obav říct, že mám s panem Cheesem letitou známost. Na začátku devadesátých let minulého století jsem k němu vytrvale vzhlížel. Statut světoběžníka, známé osobnosti a americký původ, to vše posilovalo můj obdiv. Na osobní schůzku s panem Cheesem jsem si ale musel počkat až do podzimu roku 1996. To jsem se, jako dospívající chlapec, díky své píli dostal na pozici pomocné síly do jeho famózní rezidence. Po zapracování mi bylo umožněno se dostat až váženému - uctívanému. Byly to dny a týdny neuvěřitelné hrdosti. Možnost dotýkat se jeho tvárného a měkkého těla, starat se o ošacení a vůbec o všechny jeho potřeby bylo splněním mého životního snu. Ale jak plynul čas, na vlastní kůži jsem poznal, že pan Cheese není onen ideál z mých snů. Celé dny dokázal jen nehnutě sedět, byl nepříjemně konzervativní a všechno s čím přišel do styku divně zapáchalo.... Za první výplatu jsem zakoupil videokazetu s filmem The Wall a dal výpověď. V následujících letech jsem o panu Cheesovi moc neslyšel, nezajímal mě. To se ale minulý týden změnilo.
Dvě pětky a máš, co chceš.. řekla maminka svému synovi a vytáhla rákosku...  A tak jsem vzal dvě pětky a zašel ke svému lokálnímu distributorovi „kulinářských zážitků“. „Prosil bych jednoho Cheese.“ řekl jsem. „Tady nebo s sebou?“ zeptala se odevzdaně cool motivovaná obsluha. „S sebou,“ odvětil jsem. Uplynulo deset vteřin a Cheese se choulil v mém náručí.
 Pan Cheese se dostává na JIP Mohly to být dvě, tři minuty, když jsem si všimnul, že Cheese ztrácí svou teplotu. Zmocnil se mě panický strach a jen za pomocí taxi se podařilo Cheese převést na jednotku intenzivní péče.
Neslavný konec pana Cheese
 Ačkoli od převzetí Cheese do jeho umístění na JIP uplynulo necelých 15 minut, musel jsem na základě teploty a „posmrtného změknutí“ konstatovat, že pan Cheese skonal. Následující fotografie nechť široké veřejnosti zdokumentují jeho cestu na věčnost.
VAROVANÍ NÁSLEDUJÍCÍ ZÁBĚRY JSOU NEVHODNÉ PRO LIDI PŘED OBĚDEM
 Přípravy k oživovacím procesům
 Pan Cheese ve stadiu klinické smrti
 Odpojení od přístrojů a začétek pitvy
 Pohled do útrob
 Příprava k poslenímu rozloučení
Poslední rozloučení Pan Cheese nebyl dobrý a rozhodně na něj nebudu vzpomínat. Veškeré podobnosti s věcmi živými i mrtvými jsou čistě náhodné.
Zažili jste ve vlastním životě něco podobného? Rád Váš příběh uveřejním.
|
