Ačkoli kávy bylo na GK v poslední době až až, nedá mi to a přidávám svůj pohled na proběhnuvší I. Espresso marathon. Akce to byla ojedinělá a v našich končinách svým zaměřením zcela atypická. Nečekali jsme zázraky, ale výsledky z návštěvy první části z téměř třicítky vybraných podniků přinesly více rozčarování než reklama na vegetariánskou verzi Big Maca...

Motivace k absolvování marathonu

Ve vzduchu se poflakující ideu většího testu pražských kaváren uchopil a organizačně pokryl pan Cuketka. Po dlouhých odkladech a hledání vhodného termínu se scházíme lehce před polednem v bodě A – Cafe Savoy. K dispozici máme upravené degustační listy, které se opírají o následující bodovací stupnici. Maximální počet bodů je 108.

Espresso (max. 63 bodů):

• barva cremy 0 – 6
• konzistence a výdrž cremy 0 – 6
• chuťová vyváženost 0 – 6 *
• tělo 0 – 6 *
• načasování servisu 0 – 1
• správné šálky 0 – 1
• lžička, cukr, voda, ubrousek 0 – 1
  

Cappuccino (max. 39 bodů):

• vizuální správnost 0 – 6
• konzistence a výdrž mikropěny 0 – 6
• chuťová vyváženost 0 – 6 *
• načasování servisu 0 – 1
• správné šálky 0 – 1
• lžička, cukr, voda, ubrousek 0 – 1

Podnik (max. 6 bodů):

• koncept, styl 0 – 6

* tato hodnota se násobí čtyřikrát

Kvalita kávy obecně

Je otázkou na čí straně je vina za mizernou kvalitu espressa a cappuccina servírovaného ve většině kaváren a restaurací. Z mého pohledu je odpověď jednoduchá, může za to majitel a provozovatel. Alibismem zasmrádající výmluvu typu: „Našim hostům taková káva chutná,“ je možno slyšet až příliš často. Kde to jsme, když věhlasné podniky označované za nejlepší pražské kavárny servírují mizerné kafe a nepovedené cappuccina. V Čechách, chtělo by se říct. Současný stav věcí kávových mě nutí omezovat konzumaci v neprověřených podnicích na latte a úplně ideálně minerálku nebo čaj. Problémem není jen samotná příprava espressa, ale spíš zájem provozovatelů nabízet kvalitu. V některých případech se jedná až o jistý stupeň ignoranství. Smlouva s ďáblem (distributor), espresso mašina, mlýnek a v lepším případě jednou za X týdnů zběžná kontrola nastavení při závozu kávy. To opravdu nestačí.

Až příliš jednoduché hodnocení

Během našich espressních cest jsme prakticky nehodnotili (nemohli) kvalitu kávy (směsi) ale hlavně její technické provedení. Paradoxně to odbouralo jistou část subjektivních pocitů a přispělo k větší objektivitě učiněných závěrů. Ono to ani jinak nešlo, protože většina espress měla hned několik závažných nedostatků zároveň. Nuže, pojďme se na jednotlivé podniky podívat konkrétněji. Jen pro pořádek. Navštívil jsem jen ty podniky, o kterých se zmiňuji.

Cafe Savoy

Espresso je servírováno s téměř nulovou cremou. Za vinu to dáváme dlouhému stání hotového nápoje při čekání na přípravu cappucina. Což nás ovšem jako konzumenty příliš nezajímá. Cappuccino je kvalitativně výš. Nesplňuje některé parametry (stopy kávy od nalévání mléka - po okrajích mléčné pěny), ale pěna má dobrou konzistenci a jako celek se jedná o příjemně pitelný nápoj, který rozhodně neurazí. Závěr? Cappuccino v Cafe Savoy je „fajn“. 

Kavárna Slavie

Leštěný prd pražského světa kaváren. Prominentní lokalita, prominentní výhled, káva značky Alfredo a cappuccino se skořicí. Pominu neuvěřitelně dlouhé čekání a přejdu rovnou k jádru věci. K takovému podniku by se hodila špičková káva a servis s noblesou. Rádoby moderní porcelán Alfreda působí malinko jako pěst na oko. Tedy stejně jako automatický proces prznění skořicoPosypem. Vizuální podoba espressa naopak vzbuzovala jisté pozitivní očekávání, ale s negativním výsledkem. Ve Slavii bych si dal leda Mattonku.

Cafe Louvre

Časté místo mých schůzek. Upřímně, kávu tam nepiji. Dávám přednost horké čokoládě nebo čaji. Cappuccino přišlo na stůl v děsivé kondici – snad nejhorší ze všech ochutnaných. Zásadním problémem bylo špatně napěněné mléko. Základ espressa taky zrovna neuhranul. Kromě jiných věcí mu uškodila nedoladěná „logistika obsluhy“ a s ní související rostoucí interval mezi přípravou kávy a jejím podáním hostovi.

La Vecchia Bottega

Obchod s kuchyňskými potřebami jasně ukázal, že kvalitní káva je hlavně o přístupu, zájmu majitele a lidech, kteří jí připravují. Ochutnané cappuccino bylo excelentní. Minimálně kvalita mléčné pěny by zasloužila téměř plné hodnocení. Espresso bylo o něco horší, ale stále v porovnání se zbytkem „startovního pole“ nadprůměrné.

Kavárna Adria

Tady nemám moc co říct. Oba typy nápojů byly, v rámci testované skupiny, průměrné kvality. Za připomínku stojí hláška pana provozního ve stylu: „Proč nám fotíte naše kafe??“

Fusion

Podnik, do kterého jsem nikdy předtím nevstoupil, přestože se nachází přímo u stanice metra Můstek. Oceňuji slušně připravenou Lavazzu (příjemná „unisex“ směs), cappucino nebylo úplně ideální. Převládalo v něm mléko, které přebíjelo relativně jemný chuťový charakter espressa.

KKK

„Lidi co tvrdí, že černá je růžová a hovno čokoláda, patří k psychiatrovi. Mně se s té vaší kkkávy málem zvedl... kkkýbl.“ :-))

 

Teď velmi vážně

Co se může jevit jako „funny flame“ (viz diskuze u pana Cuketky) není zdaleka taková legrace, jak se zdá. Na podzim minulého roku jsem byl přítomen podobně fanaticko-osočovací kampani, která byla vedena proti Štěpánce Havrlíkové z české pobočky SCAE (organizátor soutěže Mistr kávy). „Dovolila“ si do denníku 24hod napsat nemilou pravdu o tom, co v Káva Káva Káva servírují za „dobroty“. Následovalo neuvěřitelně arogantní jednání ze strany majitelů, napadání a znevažování znalostí hodnotícího. Štěpánka byla ještě tak milá a vstřícná, že se snažila problematiku vysvětlit. To mělo za následek další těžko pochopitelné emaily, urgence vydavateli a „more extras“. Historie se opakuje a stejný vzorec je aplikován i v případě našeho hodnocení. Vážená Dagmar Marie Kierans, proberte se prosím nebo navštivte … 

... nějakou pořádnou kavárnu :-))))

Slovo závěrem

V podobných akcích budeme pokračovat. Má to smysl! Toť vše :-)

Výsledné hodnocení v číslech za celý degustační tým (s kterým se ztotožňuji) najdete v článku pana Cuketky. Já si zde ponechal prostor pro osobní hodnocení na slovní bázi.