Vlivů psychologicky ovliňující výsledný gastronomický zážitek je několik. Mezi ty nejznámější patří (v případě, že mluvíme o návštěvě restaurace) kvalita obsluhy, interiér restaurace a čistota toalet. Na mě ale působí ještě jeden prvek a tím je „zvuková kulisa“. Mnoho restauratérů tento fakt naprosto opomíjí, nebál bych se užít slova – ignoruje. Hudba je trochu jako víno. Ke každému pokrmu a prostředí se hodí jiný žánr. Pojďte se společně trochu zamyslet nad tím.. „jak chutná hudba“...

Zvuk jako koření

Zde existuje docela přímá paralela mezi hudbou a kořením. Styl hudební produkce typu „Pejsek a kočička“ vede k jedinému – akustickému znechucení. A co si budeme povídat, jsme lidé. Každý z našich pěti smyslů nepřetržitě vyhodnocuje okolní informace. Stejně jako špinavý ubrus, který nás mimochodem okamžitě „praští do očí“, může podvědomě působit špatně vyřešené „akustické pozadí“.

Jak zní restaurace aneb „Asterka“ k obědu nepatří :-)

Akustický komfort hostů není není jen prázdný pojem. V několika bodech se pokusím shrnout to nejdůležitější, co mě dokáže v restauraci dokonale otrávit.

1)  Rádio Jerevan....

Zlozvyk číslo jedna! Neznám horší věc, než restauraci kde na plné pecky vyhrává rádio se stanicí plnou superVtipných komentářů. Opravdu mě nezajímá, jestli se dotyčný dovolal první a vyhrává CD skupiny - Standa Hložek Revival. A zcela chladným mě nechává anketní otázka „Asterky“ typu : „Za jak dlouho dokážete sbalit manželku svého nevlastního bratra?“. Pěním při posílání „zpráviček, sděleníček, pusinek a pozdraveníček“ všem, „kteří mě znají“. A odcházím, když guruDJ Martin Hrdinka roztáčí na vlnách Českého rozhlasu „hity“ z nového alba Petra Muka :-))

2) Minimum místa mezi stoly – dobrou chuť sousede...

Některé podniky se ve snaze maximalizovat svůj zisk dopouštějí takzvaného prostorového kanibalizmu. Jak to funguje? Jednoduše, stačí minimalizovat vzdálenosti mezi stolečky a to ve všech směrech. Pokud je nábytek postaven tak, že si při obsazení vedlejšího stolu není možné sednout na svou židli bez jednoduchého „prostného cvičení“, je něco špatně.

Druhým a pro tento článek zásadním aspektem je, že slyšíte od sousedů KAŽDÉ vyřčené slovo. A co hůř, oni slyší vás. Ono to ani jinak nejde, například v pražském Grossetu je na dosti místech „shoulder2shoulder“ vzdálenost cca 40cm. To je jako, když sedíte ve školní lavici.

3) Host hulvát

Kdo zažil veledůležitého superHulváta, jak během oběda vykřikuje do mobilu cosi o dementní asistence, ví o čem mluvím...

4) Bezdozvuková komora

Rovněž špatně zvolená kombinace povrchu podlahy, typu židlí a úprav stěn, dokáže pořádně potrápit. Pokud není interiér přiměřeně utlumen, znamená i sebevíc kultivovaná manipulace s židlí (vstávání, usazování) tvorbu velmi nepříjemných pazvuků, které se následně rozléhají po celé restauraci.

5) Není hifi vše, co hraje..

Když už se restauratér rozhodne oblažovat své hosty libovolným druhem reprodukované hudby, měl by si pro tento účel pořídit odpovídající techniku. Tato nejen, že by měla zvládat tlumenou a kvalitní reprodukci, ale rovněž by měla být pro hosty „neviditelná“. Nejednou se mi stalo, že v podniku kde za hlavní chod požadovali cca 270 Kč, „hrála“ blikající minivěž za cca 7000 Kč. Navíc „vytlemená“ do interiéru restaurace.

Jak by to mělo vypadat

V restauraci by měla hrát tlumená hudba odpovídající zaměření podniku a typické klientele. Ideální je nechat si namíchat několik CD, které je možné v určitých intervalech pouštět jako smyčku. Tento repertoár by měl být čas od času obměňován. Takto lze citlivě dotvářet image podniku.

Dle zaměření restaurace lze volit převahu vokální resp. čistě instrumentální hudby. Její hlasitost by měla být citlivě regulována na základě počtu lidí v místnosti a denní době. Použitá technologie nesmí, pokud to není tvůrčí prvek, zasahovat do interiéru.

Samostatnou kapitolou je živá hudba. Nejčastěji používaným nástrojem je klavír. A má to své opodstatnění. Na klavír lze zahrát libovolný hudební styl. Navíc produkuje zvuk velmi příjemného typu (díky svému „kladívkově strunnému“ principu) s ideálně rozloženým kmitočtovým průběhem. Hluboké dunivé basy a drnčící výšky totiž téměř vždy působí rušivě.

Kde dobře hrají?

Uvedu jeden zcela konkrétní příklad perfektně vyřešeného hudebního pozadí. A to bageterii Boulevard v Praze Dejvicích. Jak jsem zjistil pouští zde připravené hudební „smyčky“ ve stylu „Saint Germain Des Prés Café“. Tato hudba se hodí nejen k interiéru, ale hlavně k myšlence celého podniku – moderní, kvalitní, energický.

Pokud jde o živou hudbu několikrát jsem narazil na živého klavíristu v kavárně Domu U Černé Matky Boží (bývalý Grand Café Orient).

Líbil se vám článek? Zalinkujte ho klinutím na ikonku pro další čtenáře :-)

Diskuze: Vnímáte hudbu a zvuky během návštěv restaurací? Co Vám vadí?